Pán zlodějů

Na zábradlí kolem benátských kanálů pomalu usedá první zimní jinovatka, když soukromý detektiv Viktor dostává poněkud zvláštní zakázku: pro bohatou německou dámu má vypátrat její dva osiřelé synovce, dvanáctiletého Prospera a jeho pětiletého brášku Boa. Chlapci utekli z domova poté, co je po smrti matky chtěli příbuzní rozdělit. Teta má zájem jenom o roztomilého blonďatého andílka Boa; Prosper má putovat do dětského domova...
Oba bratři přežívají ve městě ve starém zchátralém kině s partou dalších dětí, které jsou podobně jako oni na útěku před sirotčincem nebo krutým zacházením rodičů - Vosičkou, Moskou a Ricciem. Celou partu živí tajemný Pán zlodějů - patnáctiletý Scipio, který přichází a odchází uprostřed noci a vypráví historky o svých loupežích v benátských palácích...

-----------------------------------

Ukázka z textu

Dogy na ostrově před nimi štěkaly stále rozčileněji. Do štěkotu se mísil ženský hlas, hlasitý a zlostný, a pak - padl výstřel. Prosper se přikrčil a stáhl Scipia s sebou dolů, když se zableskl oheň z hlavně. Riccio se rozvzlykal.
"Giaco!" Idin hlas zněl ostře. "Otoč! Ihned!"
Giaco bez jediného slova nahodil motor.
"A co s tím kolotočem?" Scipio se chtěl napřímit, ale Prosper ho opět strhl k sobě.
"Ten kolotoč nedokáže vzbudit k životu mrtvé!" zvolala Ida. "Přidej plyn, Giaco! A ty, Pane zlodějů, nech hlavu dole!"
Hluk motorů jim hučel v uších a voda stříkala, když Giaco nechával Isola Segreta za sebou. Ostrov se neustále zmenšoval, až ho pohltila noc.