Pascal: Člověk je myslící třtina

Baudelaire v Květech zla o Pascalovi (1623-1662) napsal, že měl propast svou a ta byla všade byla s ním. Tato propast ho vedla k tomu, aby se postavil lidské přirozenosti tím nejnemilosrdnějším způsobem, jaký dějiny filozofie do té doby poznaly. V období, které se vyznačovalo naprostou důvěrou v rozum, nás Pascal, jenž ho důvěrně znal, přiměl neodvracet zrak od jeho hranic, ale naopak je přijmout. Chtěl nám tak připomenout, že to, co je pro člověka skutečně důležité, co se ho niterně a silně dotýká, se nedokazuje rozumem, ale je třeba to procítit. Tak vznikl slavný Pascalův výrok: Srdce má důvody, které rozum nechápe. A právě jeho sázku na srdce se tato kniha snaží vysvětlit.