Vraky bez pokladů

Eva Kačírková vstoupila mezi české autory detektivních příběhů v roce 1975 Masožravými rostlinami, šesti povídkami, v nichž udivila a upoutala čtenáře silou tvořivé invence, schopností najít, vystavět a korunovat kriminální případ tak, aby se stal uměleckým dílem. Artefaktem, který nespekuluje se vzrušivostí čtenáře šokem hrůzy, monstrozitou a excesem, ale s přehledem a spoluaktivitou sleduje, jak se normální společenství rozvlní faktem zločinu.

Dvě nové povídky – Konec slunovratu a Vyhlídka na smrt – pod společným názvem Vraky bez pokladů, stavěla autorka několik let. Tak, aby ve všech složkách detektivní struktury čtenář mohl rezonovat napětím i přirozenou lidskou zvídavostí. Metafora titulu je vskutku mnohoznačná – nejsou-li poklady v hlubině vraků, v sedlině delikvence, je třeba je nalézat jinde. Ale to už je literatura života.