Píseň o rovnosti: nevydané verše

Kniha je výborem ze Sovových básní dosud netištěných nebo knižně nepublikovaných, které Arne Novák nepojal do posmrtně vydané sbírky Sovovy nazvané „Za člověkem“. Básně přibližně z let 1883–1927 jsou rozděleny do pěti oddílů: „Politická píseň“ obsahuje básně nejstarší, v nichž se mladý básník staví do řady pracujících prostých lidí českého národa, kteří spolu s národnostním útlakem trpí i sociálním vykořisťováním. 2. oddíl knihy má název podle torsa oddílu knihy, kterou Antonín Sova chystal, ale nedopsal: „Ušlapaní“. Na několika obrázcích z konce minulého a počátku tohoto století nám ukazuje básník hluboký rozvrat a zvrácenost společenských poměrů i tlak prostředí. Samostatně je do knihy vložena sice nikoliv revoluční, ale pokroková „Píseň stavu“ z roku 1892 inspirovaná stávkami podkrkonošských tkalců. Nejzávažnější částí svazku je oddíl 4., oddíl „politických rapsodií", oddíl velkých programových básní, nazv. „Píseň o rovnosti“. Verše posledného oddílu „Co nesním o svobodě“ - vznikly v letech 1917–1927; básník snící celý život o svobodě vítá široké lidové hnutí, které vedlo k zrodu ČSR, pozdravuje Říjnovou revoluci 1917 a hlásí se uvědoměle k třídě pracujících.