Poezmije

V pořadí druhá sbírka královéhradeckého básníka Ivana Pasadeny Kopečného nese název Poezmije a dává
nám tušit notnou dávku hravosti. Není však jen výčtem úsměvných básní s (ne)veselým tématem. Oproti sbírce
první (Antropotyjátr suma sumárum čaj rum bum,
2006) se Ivanova poezie změnila, a to nejen co do délky textů, ale i co do naléhavosti a promyšlenější výstavby jednotlivých básní, kterým vytáhlý zevnějšek sluší. Společným znakem je oponování vůči konzumu
a suché konstatování častokrát nelibé a zatuchlé skutečnosti, která profituje na lidské blbosti. I toto je však řečeno s jemným nádechem nadsázky a dá se říci, že i pokory. Pasadena si pohrává se slovy, přiřazuje jim zcela nový háv, oklešťuje rýmy. Mnohdy musíme na poněkolikáté čtenou báseň pohlédnout jinýma očima,
aby dostala ten správný lesk. U jiných stačí jedno přečtení, aby se vryly do paměti.