Pohrobci a sirotci

Soubor šesti kratších povídek realisticky vypovídá o většinou nezáviděníhodném údělu osiřelých dětí na českém venkově v době na přelomu 19. a 20. století.

V uvedených povídkách líčí autorka osudy dětí, které se v útlém věku staly polovičními nebo úplnými sirotky a byly odkázány na péči nevlastních rodičů nebo pěstounů. Někteří měli štěstí a dostali se do laskavých rukou, většina z nich se ale stává cílem nejrůznějších ústrků a posměchu nelítostného okolí.