Povídky

Vysokoškolský pedagog Jaroslav Tvrdoň ve svých reflexivních prózách používá křehké a něžné atributy, které jeho povídkám vdechnou neopakovatelnou atmosféru. Zároveň jsou ozvláštněny i dotyky letmých setkání, jež se vážou ke vzpomínkám na dětské hry v koupališti, na dívku, jež mu darovala míč či na babičku neustále vstupující do autorových snů. Působivá vyprávění potvrzují autorovu schopnost umět utkat jemné předivo výrazových možností ze zdánlivě obyčejných a všedních prožitků, které umocňují kouzlo a půvab jeho příběhů.