Příběhy pro optimisty

V roce 1993, kdy tato sbírka vyšla v tištěné podobě, oslovila řadu čtenářů různých věkových kategorií, od studentů po seniory. Čím je tak upoutala? Bezpochyby humorem, nadlehčeností pohledu na životní negativa, hrstí filozofie, rozvernosti, únosnou smyslností a také jistým druhem naděje, že nic není natolik černé, aby v tom člověk nenašel bílé puntíky…

Nejlepší recenzí je asi příhoda, kdy nadšený čtenář (lékař a shodou okolností také básník…) spisovatelce zavolal domů poté, co v poslední básni sbírky našel text:

Svět ještě žije
a v něm ten
kdo mi chtěl právě zavolat

A hovor dotyčný započal: Tak já volám, jak jste si přála…

Nutno podotknout, že do této chvíle se spisovatelka s lékařem vůbec neznali…