Problém nacistické právní filosofie
Reprint původního vydání z r. 1947.
Upravila Markéta Šálená.
Problém nacistické právní filosofie, který nenapsal ještě prof. JUDr. PhDr. Dr.h.c. Viktor Knapp, DrSc., ale jen dr. Viktor Knapp, je však pro všechny, kdo se setkali s jeho pozdějšími texty, skutečným překvapením. Ačkoli jde o Knappovo velice rané dílo, nalezneme v něm již onen nezaměnitelný knappovský sloh a brilantní logiku, jaké jsme uvykli u jeho vrcholných prací, a nebýt vročení oné knihy do roku 1947, mohli bychom hádat, zda ji psal ještě na sklonku 80. let nebo až dlouho po roce 1989. To platí třeba o jeho úvahách, jak by rozhodoval jako soudce Ulpianus (či Hugo Grotius) podle našeho občanského zákoníku, o významu římského práva pro moderní právní vědu, konec konců i o zkoumání úlohy strany či stran (hnutí) v životě společnosti (podobnost s naší nedávnou minulostí se zde přímo vnucuje), nebo o tom, že autoritativní vůle nemusí být projevena vždy jen slovy.
Závěr k němuž autor po obsáhlé argumentaci dospěl, by mohl korunovat kteroukoli moderní publikaci: zatímco vědecký pozorovatel vyvozuje závěr z premis, jedině k absurditám se dochází tehdy, jestliže je závěr předem dán a premisy se k němu teprve dodatečně hledají.
Upravila Markéta Šálená.
Problém nacistické právní filosofie, který nenapsal ještě prof. JUDr. PhDr. Dr.h.c. Viktor Knapp, DrSc., ale jen dr. Viktor Knapp, je však pro všechny, kdo se setkali s jeho pozdějšími texty, skutečným překvapením. Ačkoli jde o Knappovo velice rané dílo, nalezneme v něm již onen nezaměnitelný knappovský sloh a brilantní logiku, jaké jsme uvykli u jeho vrcholných prací, a nebýt vročení oné knihy do roku 1947, mohli bychom hádat, zda ji psal ještě na sklonku 80. let nebo až dlouho po roce 1989. To platí třeba o jeho úvahách, jak by rozhodoval jako soudce Ulpianus (či Hugo Grotius) podle našeho občanského zákoníku, o významu římského práva pro moderní právní vědu, konec konců i o zkoumání úlohy strany či stran (hnutí) v životě společnosti (podobnost s naší nedávnou minulostí se zde přímo vnucuje), nebo o tom, že autoritativní vůle nemusí být projevena vždy jen slovy.
Závěr k němuž autor po obsáhlé argumentaci dospěl, by mohl korunovat kteroukoli moderní publikaci: zatímco vědecký pozorovatel vyvozuje závěr z premis, jedině k absurditám se dochází tehdy, jestliže je závěr předem dán a premisy se k němu teprve dodatečně hledají.
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!