Rozevřená minulost

Vyhnul jsem se popisu své vnitřní reakce, svých pocitů úzkostí a neštěstí v dané chvíli. To nechávám na čtenáři. Ať si to prožije, jak by se sám cítil, kdyby byl v mé kůži.
Nezapomněl jsem na dobré lidi, s nimiž se naše rodina potkala. Těm, na jejichž jména si nevzpomínám, se za to omlouvám, ale zůstali v mém srdci.
Psal jsem tuto knížku jako své paměti, protože si myslím, že by čtenáři, kterým se dostane do ruky, měli vědět, jak to všechno bylo, co jsem prožil, jaké jsem udělal chyby a mohli se jich třeba vyvarovat. Napsal jsem ji také jako obžalobu doby a jejích tvůrců. Literární kritiky předem prosím o laskavé přimhouření oka. Nejsem spisovatel. Ze stejného důvodu prosím i čtenáře o laskavé pochopení.