Sál plný zrcadel
Lubor Vyskoč není autorem, ktery by za každou cenu experimentoval a usiloval o něco nového. Je si vědom svého básnického hlasu a drží se jej, jeho poetika je pevnou stavbou, bezpečnym prostorem. Ve svych textech na prvním místě pečlivě mapuje svůj život a úvahy o něm. Některé básně mají charakter deníkovych zápisů nebo vzkazům pro přátele a blízké – z jazyka lyrickych obrazů někdy vystoupí zcela civilní prosba, ujištění nebo konstatování. V dialogu s básníkovým jasně deklarovanym křesťanstvím obsahuje jeho poetika i duchovní tón, ktery evokuje klasickou asijskou poezii.
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!