Navěky

Počátek myšlenky je jako slza z tajemných hlubin řeky.
Je to místo, kde existuje jen ten pocit.
Chce to odvahu jít hlouběji do sebe. Ukradnout si okamžik věčnosti a přivinout ho k sobě. Vdechovat vůni dálek a minulosti, prožít ji a proplakat znovu.
A uzavřít.


Ani jedna z těchto důležitých kapitol jeho života ho nepřebolela. Nikdy se neuzavřely. Nemohly… Adam k tomu nedostal příležitost. I když mlčel, truchlivě obracel dozadu stránky s nevyslyšenou prosbou, aby ho už konečně někdo osvobodil a ty bolavé stránky zapálil.
Nebo dopsal…
Nebála jsem se stínů. Psala jsem i za tmy.