Skříň

Zbořilovy verše jsou zbaveny básnického výrazu, upřednostněný je prožitek, autenticita, autor používá obyčejná slova, jeho jazyk je schválně banální, přímý. Snaží se ukazovat napětí lidského života na malých, rutinních činnostech: nakupování, vynášení popelnic, štípání dřeva, škrábání zamrzlého okna auta. Zbořil se na Komendou načrtnutém rozcestí vydává cestou poetiky Petra Hrušky. (Luboš Svoboda)