Humor
Šlehy a něhy
Satiry, kontemplace a epigramy. Slovy autora: „Mé verše jsou jen chvatnou improvisací ve válečném táboře uprostřed víření bubnů a chřestotu zbraní, uprostřed klopotných starostí a hořkých zážitků.
Má satira prýští z potřeby doby a exponovanosti mého povolání a poslání.
V letech 1896–1900 prodělal jsem tažení proti ryze katolické‘ literární diktatuře P. Škrdleho, potom boj katolické moderny za reformy církevní a myšlenku cyrilometodějskou, boj proti duchovní tyranii bývalého arcibiskupa Dra Kohna, boj s travičstvím Machara a jeho plejadou, od r. 1905 dlouhý boj s prof. Kapižonem Judou a celým pokrokovým‘ táborem a konečně politický boj s falešným liberalismem.
Boje tyto nebyly pouhými potyčkami, nýbrž úporným zápasem na život a na smrt, v němž protivník snažíl se vždy zničiti existenci, nejen morální, nýbrž i hmotnou, zlomit, odstranit a sesadit z úřadu.
Kdo stojí v boji života tolik let jako já, v boji literárním, kulturním, politickém, s odpůrci tak často jízlivými nebo bornýrovanými a dotěrnými, neobejde se bez bičíku satiry.
Ale myslím, že satira má neměla nikdy cílů útočit, poškodit, pošpinit – vždy se jednalo o obranu kulturních statků, které stavím nejvýš. A to budiž mi omluvou, jestliže jsem kde přešlehl.“
Má satira prýští z potřeby doby a exponovanosti mého povolání a poslání.
V letech 1896–1900 prodělal jsem tažení proti ryze katolické‘ literární diktatuře P. Škrdleho, potom boj katolické moderny za reformy církevní a myšlenku cyrilometodějskou, boj proti duchovní tyranii bývalého arcibiskupa Dra Kohna, boj s travičstvím Machara a jeho plejadou, od r. 1905 dlouhý boj s prof. Kapižonem Judou a celým pokrokovým‘ táborem a konečně politický boj s falešným liberalismem.
Boje tyto nebyly pouhými potyčkami, nýbrž úporným zápasem na život a na smrt, v němž protivník snažíl se vždy zničiti existenci, nejen morální, nýbrž i hmotnou, zlomit, odstranit a sesadit z úřadu.
Kdo stojí v boji života tolik let jako já, v boji literárním, kulturním, politickém, s odpůrci tak často jízlivými nebo bornýrovanými a dotěrnými, neobejde se bez bičíku satiry.
Ale myslím, že satira má neměla nikdy cílů útočit, poškodit, pošpinit – vždy se jednalo o obranu kulturních statků, které stavím nejvýš. A to budiž mi omluvou, jestliže jsem kde přešlehl.“
