Smrt nenosí brýle

Penzion Mamey v Jizerských horách se takřka ničím neliší od podobných - pečlivě udržovaných a vedených ubytovacích zařízení uprostřed lesů. Asi i jinde bývá nějaké to zvláštní apartmá pro vybrané hosty, asi i jinde se občas objevují různí podivíni, kteří mívají prapodivná přání. Noční vrátný penzionu bývá na všelicos zvyklý, ale přece jen - hrát každou noc telefonicky šachy s dámou z protekčního apartmá, to určitá zvláštnost je! A když si pak poněkud zvídavá pokojská nedá pozor na pusu, začnou se dít věci opravdu podivné. A nebezpečné.
Zdá se, že penzionu se dotkla smrt. A když jde o život, končí legrace - a taky romantika. A pak je tu ještě jedna zvláštnost penzionu: ano - to jméno. Mamey... Znalci cizokrajného ovoce ovšem vědí, co to slovo znamená. Mamey chutná znamenitě. Věděl však majitel penzionu, že o jádru mameye, které je samo osobě výtvarně nádherné jako neobvyklý dekorační předmět, kolují různé historky?