Smrt obchází Kedington

Hlaveň pušky se leskla v záři texaského slunce. Ani se nepohnula. Držel ji střelec, který měl víc než dost špatných vlastností, ale ruce se mu nechvěly. Dva výstřely třeskly tichem, do něhož dosud zaznívala jen kopyta klusajícího koně a vrzající kola bryčky. „A máme ho z krku,“ řekl drsně muž s šátkem přes obličej. S klidem člověka, o němž by se nedalo tvrdit, že zabíjel poprvé, zasunul winchestrovku do úchytek u sedla. „Víš to jistě, Willi? Nepleteš se?“ zeptal se druhý jezdec, který měl také šátek přes obličej, ale nestřílel.