Smrt tyrana
Monografie sugestivně líčí poslední palácový převrat v novodobých dějinách Ruska, vraždu imperátora Pavla I.
Záhadou a tajemstvím je obestřena smrt „šíleného cara“ Pavla I., pravnuka Petra Velikého a nenáviděného syna Kateřiny II., na zlomu 18. a 19. století. Na základě dobové literatury, vzpomínek a svědeckých výpovědí, současníků autor sugestivně líčí poslední palácový převrat v novodobých dějinách Ruska, vraždu imperátora Pavla I. Svého zákonného práva na trůn by se nikdy nedočkal, kdyby nezničil matčinu závěť. Tvrdě se vypořádal s odpůrci, obklopil se vojáky, postupně likvidoval všechny pokrokové vymoženosti svých předchůdců. Svými rozmary, nedůvěrou a nevypočitatelným chováním proti sobě popudil nejen vysokou šlechtu, ale i carskou rodinu. Čtenář se stává svědkem složitých intrik, které nakonec vedly ke kolektivní vraždě cara. Jako úspěšná „revoluce“ v rámci feudálního státu zaujala tato události ve své době ministra výmarského knížecího dvora Johanna W. Goetha. Jako krvavá carovražda a otcovražda se stala Fjodoru M. Dostojevskému důležitým impulsem k úvahám o zločinných hlubinách lidského nitra.
Natan J. Ejdelman rekonstruuje spiknutí, poslední hodiny onoho osudného dne a noci zahalené tajemstvím s maximální historickou přesností a ve strhujícím dramatickém podání. Nechává mluvit fakta, samu dobu plnou nadějí i tragických iluzí.
Záhadou a tajemstvím je obestřena smrt „šíleného cara“ Pavla I., pravnuka Petra Velikého a nenáviděného syna Kateřiny II., na zlomu 18. a 19. století. Na základě dobové literatury, vzpomínek a svědeckých výpovědí, současníků autor sugestivně líčí poslední palácový převrat v novodobých dějinách Ruska, vraždu imperátora Pavla I. Svého zákonného práva na trůn by se nikdy nedočkal, kdyby nezničil matčinu závěť. Tvrdě se vypořádal s odpůrci, obklopil se vojáky, postupně likvidoval všechny pokrokové vymoženosti svých předchůdců. Svými rozmary, nedůvěrou a nevypočitatelným chováním proti sobě popudil nejen vysokou šlechtu, ale i carskou rodinu. Čtenář se stává svědkem složitých intrik, které nakonec vedly ke kolektivní vraždě cara. Jako úspěšná „revoluce“ v rámci feudálního státu zaujala tato události ve své době ministra výmarského knížecího dvora Johanna W. Goetha. Jako krvavá carovražda a otcovražda se stala Fjodoru M. Dostojevskému důležitým impulsem k úvahám o zločinných hlubinách lidského nitra.
Natan J. Ejdelman rekonstruuje spiknutí, poslední hodiny onoho osudného dne a noci zahalené tajemstvím s maximální historickou přesností a ve strhujícím dramatickém podání. Nechává mluvit fakta, samu dobu plnou nadějí i tragických iluzí.
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!