Sub homine I - Hladina individua

Člověk se rodí na tvrdém povrchu. Země vysychá a poušť se šíří. Ve vedru pevniny se mu dýchá těžce. Vědomý tvor slábne, chřadne, jeho přirozená vůle k životu. Usychající mysl se obnoví jedině myšlením v chladném prostoru pod. Ožije pod hladinou individua, v temnotě zoufalého nitra, ožije sub homine.

Snažím se vyjádřit povahu takového zakoušení, v reflexi zachytit jeho význam. Jako prostředník mezi tajemstvím rybníka a povrchností člověka vystoupí postava plavce. Plavec je živou představou umírající bytosti. Je subjektivním vědomím, vyslancem do tajů hladiny o dvou sférách.