Tisíc a jeden skok

... "Ale to už koně najíždějí takřka v jedné linii na druhou překážku, nevysoké, vápnem natřené dvojbradlí, které jako by svítilo do snášejícího se soumraku, odrážejíc se jako dvě bílé čáry od černé hlíny oranice. Dvě bílé přímky, přehrávající kategoricky a neodvolatelně nedlouhou, zelenavě šedou trasu života. Cílová rovinka životní steeplechase kapitána Rudolfa Poplera. Dřevěné poddajné dvojbradlí, nízká, ale zlá překážka. Osudné dvojbradlí. Ve tváři kapitána Poplera je mírný strnulý úsměv a z rukou mu volně padají otěže..."