Tisíciletý čas

Sbírka existenciální poezie, uvozená citátem z indických Upanišád, zachycuje neúprosné míjení času, krásu žíznivého jara a lidského zrození, touhy skřivánčího volání a drásavé směřování k smrti.

„Sad, kniha rozečtená v nás,
jež nikdy nedopíše sebe sama,
nad každou stránkou rozchvívá se hlas,
z neznáma přišlý padá do neznáma.“