Umění přímluvné modlitby

Příručka přímluvy / Z poznámky k českému překladu: České slovo "přímluva" zatím nemá takovou duchovní náplň, jakou anglicky mluvícím křesťanům vyjadřuje slovo "intercession" a jakou německy mluvícím křesťanům vyjadřuje slovo "Furbitte". (Nakolik vhodné by bylo staročeské "orodování", "orodovník" a "orodovat", ať si rozhodne český čtenář sám.) Slova
"modlitba", "modlitebník" a "modlit se" mají zase sama o sobě příliš obecný obsah.
Spojení "přímluvná modlitba" je tedy asi nevyhnutelné. Je ho použito všude tam, kde to je pro výklad nezbytné. Ten, kdo se přímluvnou modlitbou modlí, je ale označován prostě jako "přímluvce", zatímco "přímluvně se modlit" se buď plně vypisuje, nebo zkracuje na "přimlouvat se". Koneckonců, o modlitbu jde tak jako tak, i když je to druh modlitby zvláštní - jak vyplyne z následujících stránek.