Václav Zykmund

Kniha přibližuje rozsáhlé dílo Václava
Zykmunda, jedné z nejvýraznějších osobností
českého umění nastupujících na počátku
třicátých let 20. století. Jeho tvorba
zasahuje do několika oblastí, zabírá široké
pole od vizuálního projevu přes beletrii až
k psaní umělecko-historických textů a pedagogické
činnosti. Experimentoval v oblasti
fotografie, fotogramu, koláže, asambláže,
netradičním způsobem užíval kresbu a malbu.
Významné jsou i jeho teoretické úvahy
a názory na umění, vycházející ze znalosti
historických souvislostí. Jeho tvorba dosahuje
vnitřní jednoty, i když je názorově značně
složitá a vyrůstá z rozmanitých zdrojů.
Jeho projev má přirozenou logiku, a přitom
po celý život zůstával otevřený novým
podnětům. V českém umění minulého století
zaujímá stejně důležité místo jako dílo
některých dalších příslušníků silné generace,
k níž se řadí členové Skupiny 42, skupiny
Ra nebo Sedmi v říjnu.