Landru přichází

Pohyb v městské kanalizaci byl sotva patrný. Pomalé plížení podél odpadního kanálu, jehož šumění se podobalo astmatickému dechu obra, nedoprovázel téměř žádný zvuk. Pod ulicemi, náměstími i budovami Sydney bujela síť chodeb jako duté kořeny monstrózního stromu. Chlad a vlhkost, rozklad a hniloba velmi vyhovovaly té věci, která se plazila po kluzkém betonu. Neměla uši, aby slyšela, oči, aby viděla, ani nos, aby cítila – nic, co by se podobalo zvířecím či lidským smyslům. Ta věc měla ovšem jiné možnosti, jak se orientovat.
Tvrdošíjně sledovala stopu…