Ve stínu hellénského slunce

Sokolové v úboru antických Řeků soupeří roku 1912 s Peršany u Marathónu na letenském sletišti. Josef Svatopluk Machar, Jaroslav Vrchlický a další čeští literáti ve svých dílech nechávají harmonické, jasné a uměřené Řecko zastínit smyslný, v orgiastických symposiích se utápějící Řím. A název pro divadelní střevíc, kothurn, synekdochicky odkazuje k tragickému divadlu jako takovému či k divadelnímu umění vůbec. Když se
v průběhu 19. a na počátku 20. století utvářela česká národní kultura, jedním z fenoménů, k nimž se obrozenští buditelé národa vztahovali, byla i řecko-římská antika – či lépe řečeno dobově podmíněná představa o ní. Tato kniha na různých příkladech ze života tehdejší české společnosti ukazuje, že „obrozenecká antika“ byla kulturním konstruktem sui generis, který dodnes často nepostřehnutelným, o to však zásadnějším způsobem ovlivňuje současné chápání antiky a jejího místa v české kultuře.