Biografie a memoáry
Velezrádci V. - Na Sibiři
Sen československých vojáků - osvobodit slovanské Rusko z nadvlády bolševiků a zbavit je hord složených z internacionalistů, z žoldáků, navrerbovaných v zajateckých táborech, zůstal jen snem.
Po několika měsíců se hrdině bili proti několikanásobné přesile rudých a zvítězili. Nepřátel však den ze dne přibývalo, Čechoslováků naopak ubývalo. Řady jejich se tenčily, doplnění nebylo a spojenci na pomoc nepřišli. Zůstali v boji sami, odkázáni jen na sebe, jeden proti stu. Nakonec však nezbylo jen ustupovat. Začalo to v Kazani, pak v Simbirsku, v Samaře, až došlo k Aksakovu.
Tak, jak se zachovali na frontě, tak se zachovali u Aksakova, když stáli tváří tvář plukovnikovi Ševcovi - mužně, čestně, nezradili. To byli jizdní výzvědčíci 4. pluku.
A potom s nimi zavítáme na Ural a do Sibiře. "Tatíček" Masaryk jim napsal:"Nemůžete se, bratři vrátit domů, jak byste si přáli. Svou službou na Sibiři posloužíte naší delegaci na mírové konferenci. Vytrvejte!"
A ta, třebaže se československý stát již zdrodil, zůstali čsl. vojáci ještě léto na Sibiři, touhu po domově v sobě tlumili, aby svou věrnou službou a nadlidským zápolením znovu udivili svět.
Teprve r. 1920 se dali na dalekoucestu do vlasti. Projeli celou Sibiř, spatřili krásný, tajemný Bajkal, projížděli nebezpečným Atanem i po stepích Mandžurie, až došli toužebného cíle - Vladivostoku.
V červnu 1920 se pak vrátili do vlasti. S čistým štítem, s hrdým čelem.
Po několika měsíců se hrdině bili proti několikanásobné přesile rudých a zvítězili. Nepřátel však den ze dne přibývalo, Čechoslováků naopak ubývalo. Řady jejich se tenčily, doplnění nebylo a spojenci na pomoc nepřišli. Zůstali v boji sami, odkázáni jen na sebe, jeden proti stu. Nakonec však nezbylo jen ustupovat. Začalo to v Kazani, pak v Simbirsku, v Samaře, až došlo k Aksakovu.
Tak, jak se zachovali na frontě, tak se zachovali u Aksakova, když stáli tváří tvář plukovnikovi Ševcovi - mužně, čestně, nezradili. To byli jizdní výzvědčíci 4. pluku.
A potom s nimi zavítáme na Ural a do Sibiře. "Tatíček" Masaryk jim napsal:"Nemůžete se, bratři vrátit domů, jak byste si přáli. Svou službou na Sibiři posloužíte naší delegaci na mírové konferenci. Vytrvejte!"
A ta, třebaže se československý stát již zdrodil, zůstali čsl. vojáci ještě léto na Sibiři, touhu po domově v sobě tlumili, aby svou věrnou službou a nadlidským zápolením znovu udivili svět.
Teprve r. 1920 se dali na dalekoucestu do vlasti. Projeli celou Sibiř, spatřili krásný, tajemný Bajkal, projížděli nebezpečným Atanem i po stepích Mandžurie, až došli toužebného cíle - Vladivostoku.
V červnu 1920 se pak vrátili do vlasti. S čistým štítem, s hrdým čelem.
