Vichřičné dny

Verše sbírky vyjadřují nejen úzkostné čekání a těžké dny válečných let, ale jsou i spontánní a živou reakcí na události doby (báseň věnovaná Pablu Nerudovi, Řím před volbami 1948, verše oslovující Pia XII.), ukazují i krásu nových hrdinů života i poesie – horníků, přadlen, dělníků. Otevírají oči těm, kteří „nevědí, že na zemi všechno, / všechno je živé, / že dům mluví komínem, / ulice kostkou své dlažby, / neví, že na všem / kus kůže člověka.“