Vlak dojel přesně

Při loučení se svým přítelem, teologem Paulem, na nádraží porýnského města, si náhle uvědomuje Andreas, odjíždějící na podzim 1943 na východní frontu, že musí zemřít... brzy. Toto „brzy“ jej jako neúprosný refrén doprovází za jízdy vlakem a vzdálenost k němu se stále zkracuje. Refrén neutichá ani při setkání s polskou dívkou Olinou, která se ve Lvově rozhodne za každou cenu zachránit Andrea, ačkoliv stojí na opačné straně…