Vnouče a já

Která babička by své vnoučátko nemilovala! a miluje ho, dokonce, dřív, než vůbec dítě přijde na svět. Nahlíží do kočárků, okukuje malé chlapečky a holčičky - a představuje si to své, ze všech miminek nejkrásnější. Každá zpráva, že se v okolí objevilo další dítě, její očekávání upevňuje. Takové toužení má nejrůznější barvy. Jakoby se po všech letech radosti i ztrát, kdy se ženě uprostřed života podaří vychovat další generaci, vrátila ona krásná představivost, tkající předivo snů. Navzdory všem zklamáním zůstává srdce budoucí babičky nezmenšené. Pravda, trochu se v něm po těch, kteří odešli, uvolnilo, ale stále plane. Do uprázdněného prostoru se chystá přijmout děťátko - naději uspokojivého vědomí vývoje.