Vůně jablka

Básnická sbírka manželů Žižkových se v nelehké okupační době vyrovnává s tíhou přítomnosti obrácením ke snovým a teskně idylickým odstínům české země – k požehnaným polím a vinicím, k lákavým písním tajemných a krásných žen a k závratným vůním noci, jež přerůstají až v mystické transcendentály.

„Sněžíš a tvá něha taje v ano
jímž krev vzlyká sladké znamení
zlatu očí, jež je rýžováno
ze sladkosti hříchu, mámení,
jež se chtivě lísá o mé chtění,
zpívá, mámí, slibuje a lká,
že pak cítím po tvém políbení
na jazyku vůni jablka.“