Vyjměte kost

Básnické texty Marcely Linhartové, dříve Pátkové, se už od první vydané knihy vyznačovaly velmi erudovanou prací s jazykem, zakotvením v až filozofickém typu přemýšlení nad stavem věcí a zároveň metafyzickými přesahy. Charakteristickým byl i velmi silný vztah k víře, s mírou pokory a reflexivitou sebe sama, těch nejbližších, světa. Toto vše čtenář nalezne i v knize „vyjměte kost“, v níž ale přibylo každodenní metafyziky. Sbírka je též výrazně osobnější než knihy předchozí a vztah k víře je tady více pociťován jako vztah ke Druhému. Vystupňovaný existenciální moment, který v mnohém dominoval jejím předchozím knihám, sice neubírá v jejích básních na síle, ale proměňuje se. Zjemňuje se, a přesto nebo právě proto se stává naléhavějším. A to i z toho důvodu, že její texty jsou procítěnější, ne že by ty předchozí nebyly, ale zde ona procítěnost pulzuje snad v každém textu a je i více uvěřitelnější. Naléhavost osobního sdělení přichází velmi pozvolna, nikam pak ale nemizí a zůstává jako hlavní ústrojný komponent jejích textů.