Vývoj kodifikace české výslovnosti

Ačkoli mluvený jazyk při komunikaci vítězí nad psanou podobou na plné čáře, výzkumu v oblasti fonetiky a ortoepie je věnována jen minimální pozornost. Autorka upozorňuje na důležitou a opomíjenou součást studia jazyka, zmiňuje deficit soustavného zkoumání i potřebu aktualizace ortoepických příruček. V první, teoretické části, vysvětluje kořeny českého ortoepického zkoumání a dějiny fonetiky, představuje významné osobnosti a instituce, aby se následně zaměřila na ortoepické příručky a jejich zevrubný rozbor s přihlédnutím k důležitým pojmům. V druhé, praktické části, ukazuje korpus mluvené řeči Monolog, na jehož základě provedla několik výzkumů, přičemž se především zabývala problematickými momenty současných výslovnostních pravidel. Neopomněla dodat ani možnosti budoucího zkoumání na poli fonetiky a ortoepie.