Vzcházející jitřenka

Vzcházející jitřenka Jakoba Boehma je prvním dílem tohoto raně novověkého myslitele, dědice alchymicko-paracelsisitické theosofické tradice 16. století. Boehme je však více než jeho předchůdci – je rovněž zakladatelem nového stylu myšlení, myšlení vpravdě moderního svojí dialektikou, přitom však niterně až mysticky zbožného. Po této náboženské stránce našel Boehme své pokračovatele v raných pietistech, ve filosofickém smyslu na něj navazují až v 19. století Schelling, Hegel a německý idealismus vůbec. Vzcházející jitřenka, častěji známá pod zlatinizovaným jménem Aurora, je autorovou prvotinou (navíc nedokončenou), v níž si teprve ujasňoval pojmy a východiska svého filosofování. Přesto je nesmírně cenným a inspirativním dokladem o myšlení tohoto geniálního outsidera všech dob, který svým systémem opírajícím se o 2 základní principy – v Auroře ovšem teprve naznačeným a dobudovaným teprve v jeho pozdějších dílech - dost pravděpodobně inspiroval i Isaaca Newtona a jeho teorii všeobecné gravitace.