Zapomenuté verše a drobné prózy

Drobná zastavení Evy Vodičkové mají charakter křehkých vzpomínek, rozjímání i zastavení v paměti. Ožívají tu proto jak návraty do dětských a mladistvých let, tak i všední příběhy. Jedním ze stěžejních motivů je pak pro autorku příroda, pravidelně se obměňující během kalendářního cyklu. Laskavý pohled, jímž autorka vnímá svět kolem sebe, přináší zároveň i víru ve „zdravé instinkty“ člověka, který sám o sobě nic neznamená, ale teprve ve společnosti, jež pochopí přírodní zákonitosti, může s pokorou a nadějí směřovat k "důstojnému lidství".