Žena na pravoboku

Lyrický hrdina básníkových veršů je jako Job, jenž v soudní síni statku i dítek zbavený, rouhá se, i blahořečí lásce. V Leblově samostatné prvotině se málo trylkuje. Nezapíranými patrony jeho hořkých meditací jsou Kainar a Mikulášek, předobrazem nedbalé a kostrbaté elegence jeho strofických forem pak tvorba Petra Skarlanta. Osobitost Leblova básnického výrazu tkví v originální rýmové výzbroji a v trsech významuplných jazykových hříček. Významná je i autorova záliba ve smělých pointách.