Život C. G. Junga II. – K pramenům moudrosti (1918–1961)
Dosud nejrozsáhlejší životopis C. G. Junga odkrývá i temné stránky jeho osobnosti a četná pochybení.
V tomto druhém díle je to především slabost pro nacistickou ideologii a otevřeně antisemitské postoje, do nichž se zřejmě promítla i roztržka s Freudem.
Carl Gustav Jung (26. července 1875 – 6. června 1961)
Jeden z největších myslitelů 20. století a zároveň jeden z nejvýznamnějších badatelů vnitřního světa člověka.
Jungovo dílo je často nepochopeno, stejně jako autor sám.
Jung navazuje na gnostické a hermeneutické tradice evropského myšlení a dovádí je – vypracováním postupů enantiodromické amplifikační analýzy a syntézy – k noetickým vrcholům.
Způsob, jakým Jung píše o životní dráze člověka, o cestě k sobě samému, jak analyzuje integraci a dezintegraci osobnosti, jak popisuje dynamiku a změny psychické energie, je podnětný pro každého, kdo poznal, že osobnost nelze vystihnout zvenčí změřením jejích sebelépe definovaných vlastností.
Jung objevil, jak osobnost zkoumat a pochopit zevnitř, odhalováním vztahů mezi personou a jástvím, mezi různými úrovněmi vědomí a nevědomí, vztahu k animovi či animě, mezi stínem a sebereflexí atd.
Jungova analýza symbolu a jeho proměn je inspirativní stejně tak pro básníky, filosofy, teology, literární vědce, jako pro psychology. V oblasti psychopatologie Jung zahájil přechod od biologicky chápané psychiatrie k psychiatrii humanistické.
Skutečné v oboru psychologie je to, co působí, to, co vyvolává účinky, a pro takto pojatou subjektivní realitu navrhuje Jung metodu s kontrolovatelnými postupy.
Jung je zakladatelem a průkopníkem autentické psychologické cesty zkoumání psýché, cesty, která neodbočuje ani do fyziologického redukcionismu, ani do abstrakcí matematického modelování.
V tomto druhém díle je to především slabost pro nacistickou ideologii a otevřeně antisemitské postoje, do nichž se zřejmě promítla i roztržka s Freudem.
Carl Gustav Jung (26. července 1875 – 6. června 1961)
Jeden z největších myslitelů 20. století a zároveň jeden z nejvýznamnějších badatelů vnitřního světa člověka.
Jungovo dílo je často nepochopeno, stejně jako autor sám.
Jung navazuje na gnostické a hermeneutické tradice evropského myšlení a dovádí je – vypracováním postupů enantiodromické amplifikační analýzy a syntézy – k noetickým vrcholům.
Způsob, jakým Jung píše o životní dráze člověka, o cestě k sobě samému, jak analyzuje integraci a dezintegraci osobnosti, jak popisuje dynamiku a změny psychické energie, je podnětný pro každého, kdo poznal, že osobnost nelze vystihnout zvenčí změřením jejích sebelépe definovaných vlastností.
Jung objevil, jak osobnost zkoumat a pochopit zevnitř, odhalováním vztahů mezi personou a jástvím, mezi různými úrovněmi vědomí a nevědomí, vztahu k animovi či animě, mezi stínem a sebereflexí atd.
Jungova analýza symbolu a jeho proměn je inspirativní stejně tak pro básníky, filosofy, teology, literární vědce, jako pro psychology. V oblasti psychopatologie Jung zahájil přechod od biologicky chápané psychiatrie k psychiatrii humanistické.
Skutečné v oboru psychologie je to, co působí, to, co vyvolává účinky, a pro takto pojatou subjektivní realitu navrhuje Jung metodu s kontrolovatelnými postupy.
Jung je zakladatelem a průkopníkem autentické psychologické cesty zkoumání psýché, cesty, která neodbočuje ani do fyziologického redukcionismu, ani do abstrakcí matematického modelování.
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!