Hudba jako předmět logiky

Profesor antické filosofie a estetiky na Moskevské univerzitě dbá o propojení hudby a matematické logiky. Analyzuje postoje starověkých a novověkých teoretiků hudby. I při své „slabosti“ pro fenomenologickou metodu si uchovává neutajený příklon k metodě protikladů.
Často se snažíme obsah hudby zprostředkovat obrazy symbolickými, které poukazují na jakési nevyslovitelné tajemství, jež se pod nimi skrývá. A právě toto tajemství je předmětem hudby. Takové tajemství nelze rozčleňovat. Nelze je vystavovat na odiv. Srdce toto tajemství mučivě a zároveň sladce cítí; ono vře v duši. Toto tajemství je věčnou živelností všech věcí. Je jejich odvěkou podstatou. Tím, že hudba nasycuje naši představivost a činí ji symbolickou a mystickou, nutí tyto obrazy při jejich vnější (prostorově-viditelné) rozkouskovanosti si v sobě přesto stále uchovávat coby tajemství určité mystické slitosti a vzájemného prolínání...